Proč „Buď ve spojení“ ? Co to znamená?

 

Ve spojení můžeme být, nebo naopak nebýt na mnoha úrovních. Možná můžeme na úvod tu otázku otočit: jak to vypadá, když NEJSME ve spojení? Jsme lidově řečeno "mimo". Protože jsme odpojení od svého vnitřního Zdroje, tak se cítíme vyčerpaní. Jsme odpojení od svých pocitů, jakoby zamrzlí, protože se vyhýbáme bolesti ukryté kdesi uvnitř. Nevíme, co v životě chceme, protože když nejsme ve spojení se sebou, tak jak to můžeme poznat? Žijeme ve strachu a úzkosti, pod nadvládou mysli, která je spolehlivým "generátorem zkázy". Žijeme ve staženosti a nervozitě, namísto důvěry a bytí v proudu.

Cítíme se oddělení, vyčlenění, osamělí a život nám připadá jako ta černá kára, kterou musí táhnout každý sám. Chybí nám vnitřní radost. Jsme v roli oběti - máme pocit, že se nám dějí různá příkoří a že není v naší moci s tím něco dělat. 

​

A co když jsme ve spojení? Pak víme, kdo jsme, máme dobře nastavené hranice, víme, co chceme, jsme v kontaktu se svými emocemi, žijeme v přítomném okamžiku, nejsme otroky své vlastní mysli a zděděných programů. Být ve spojení znamená být v kontaktu se sebou samými, s bytím, se svým vnitřním světem a jeho částmi. Být ve spojení znamená být ve spojení s Láskou a s něčím, co nás přesahuje - s bytím, je to bytí v Jednotě. Znamená to prožívání této Jednoty, díky čemuž nikdy nemáme pocit opuštěnosti, vyčleněnosti a ztráty smyslu. Jsme spojení se smyslem, se svou sílou, se svou vizí.

 

Tohle všechno zní, jako by dotyčný člověk musel snad být dokonalý. To není potřeba. Všichni jsme jen krásně nedokonalí poutníci na cestě. Všichni známe propady a platí, že nikdy nebudeme se vším hotovi, proto jsme tady, proto se učíme a jdeme dál. Stačí ale, když víme, jak na to, že se umíme a můžeme vrátit k sobě, že různá rozkolísání jsou krátkodobější a vždy víme, o co se můžeme opřít a jak léčit rány, které vypluly na povrch.

​

Cesta životem je pro mne cestou k tomu být stále víc ve spojení - na dalších úrovních, častěji, vědoměji.